Římskokatolická farnost u kostela sv. Markéty Praha-Břevnov

ikona01 V pátek 19. prosince 2014 byl vztyčen v centru naší baziliky kříž komunity Taizé, malovaný ve stylu byzantských ikon. Ikona je něco víc než jen obraz s náboženskou tématikou. Při tvorbě ikon nemluvíme o malbě, ale o ikonopisectví. Duchovní náboj těchto obrazů vychází z plodů života východních mnichů. Nemluvíme tedy o uměleckém díle, kterého se může chopit kdokoli. Ikona směřuje náš pohled do hloubi obrazu, na jeho „druhou stranu,“ nepozorovatelnou lidským okem. Vede nás k proniknutí tajemství, které sděluje. Ano, její síla je taková, že citlivému pozorovateli, orantovi (ten, kdo se modlí), dovoluje nazírat Boží přítomnost ještě hlouběji, než jakýkoli jiný obraz s duchovní tématikou. Ikona je jakýmsi oknem do tajemství Boží lásky vtělené v Kristu Ježíši. 

ikona02Ikona kříže, která se nachází v chrámu Smíření ve francouzském Taizé nám pomáhá sjednocovat náš pohled a naše myšlenky. Při pohledu tuto ikonu kříže lne naše srdce k citelnému zklidnění. Originál byl namalovaný v šedesátých letech jedním z bratrů komunity Taizé. Po více než třicet let byly kopie kříže převáženy od města k městu, aby provázely Dny důvěry, setkání lidí dobré vůle a živé víry. „Až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě“ (Jan 12, 32). Těmito slovy Ježíš naznačuje, jakou smrtí zemře, kam směřuje jeho cesta. Chce sdílet a nést naše lidské utrpení. Na ikoně z Taizé tedy není Kristus osamocený, ale v Panně Marii a sv. Janovi jsou zastoupeni my všichni, především ti, kteří se kříže nezříkají. Ve vrcholu kříže nám Anděl ukazuje krev z Kristova probodeného boku, z něhož se rodí církev – Kristova církev (srov. Lumen gentium 8). 

Je to zcela nový (dočasně umístěný) prvek v naší bazilice, přesto (možná překvapivě) velmi dobře zapadá do prostoru vrcholného baroka. Ne, nemá zapadnout, má být novým impulsem. Ať je nám pomocí k hlubšímu vnímání všech souvislostí spásy člověka, které začínají Ježíšovým narozením.