Vzpomínky na Taizé v Břevnově
Přijeli najednou a nikdo je do té doby neznal, ačkoli byli pozvaní – všichni do jednoho. A bylo jich víc než dvacet tisíc! Poutníků, kteří přijeli na setkání Taizé do Prahy, které proběhlo od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015.
I my na Břevnově jsme mohli některé z nich poznat osobně, přijmout je do svých domovů a připravit pro ně dopolední program se silvestrovským bonusem. Na dvě stě převážně mladých lidí oslavilo spolu silvestrovskou noc, ráno se společně modlilo, dopoledne strávilo v menších skupinkách a navzdory mnoha národnostem diskutovalo o tom, co to znamená být solí země. A tento článek je jen méně výživná zkratka toho všeho, co se dalo za těch pět dní prožít.
Den nultý – den příprav: taizovské pravidlo no. 1 zní: hlavně mít dost sušenek a čaje. Nákupní skupinka tedy dostala za úkol sehnat spoustu potřebných věcí (jako je jídlo a pití), mezi nimi i 18 kg sušenek! Skupinka malířů vyrobila krásný plakát nápisem VÍTEJTE v několika jazycích. (Tento báječný umělecký skvost se druhý den záhadně vytratil. No comment.) Skupinka ubytovatelů se snažila urovnat adresy hostitelů a připravit jednu místnost k registraci. Skupinka zpěváků ladila hlasivky. Vypadá to, že v přípravném týmu bylo hafo pomocníků? Omyl. Každá ze zmíněných skupinek čítala nanejvýš dva lidi. Tedy až na výjimky – skupinka zpěváků během ladění malovala plakát a rovnala adresy a skupinka nákupní měla čtyři členy… proč asi.
Den první – příjezd a ubytování: naše registrace byla dokonale připravená. A nutno podotknout, že přes všechny nepříjemnosti NEselhala úplně! Bylo nanejvýš náročné, všechny poutníky rozdělit do míst ubytování a sdělit jim všechny potřebné informace, neboť přišli všichni téměř najednou a na odbavení čekala stovka lidí. Naštěstí jsme pro ně měli horký čaj a sušenky… Ale podařilo se nám pro každého najít místo na přespání a my jsme večer (tj. v noci) ulehli s blahodárným pocitem, ano, to nejdůležitější jsme poskytli všem – střechu nad hlavou.
Den druhý – dopolední program ve farnostech: držíme se zásady dodržení akademické čtvrthodinky, a tak i ranní modlitba začala o patnáct minut později, ale začala. Následovaly diskuse v menších skupinkách, jejichž národnostní složení bylo velmi pestré. Pět národů mezi dvanácti lidmi nebylo výjimkou. Co jsme si z toho dopoledne odnesli? Cizí národnost a cizí jazyk nejsou překážkou k tomu, abychom se mohli pobavit i o duchovním tématu. Tu hranici tvoří náš předsudek…
Den třetí – den ústřední: před polednem jsme navštívili místa naděje. Místo naděje byla pro nás např. pomoc s úklidem v kostele, setkání se skauty, ale také LDN v Motole, domov seniorů, domov pro mentálně postižené… byla to setkání obzvlášť povzbuzující, dojemná, plná hlubokých vnitřních zážitků. Neužívali jsme si jen mezi sebou, šli i za těmi, kteří na Silvestra nemohou být tam, kde by možná chtěli…
Večer jsme se po programu v centru města a v Letňanech sešli opět na Břevnově, abychom spolu vstoupili do nového roku. Po výživném, ač krátkém občerstvení jsme slavili „Festival národů“, kde snad každý národ prezentoval něco ze své tradice. Portugalci, Němci, Chorvaté, Ukrajinci i Poláci převedli their best. Ovšem bití zvonu ve dvanáct hodin jsme poslouchali v kostele za naprostého ticha, zatímco kolem salvy slávy zněly. Závěr našich oslav proběhl u rybníka za klášterem – v kruhu jsme stáli, Magnificat zpívali, pozdrav si předali. Několikrát proběhla mexická vlna a jako tečku na závěr jsme si nechali novoroční koulovačku – napadl přece sníh, tak ať si ho Portugalci užijí! Happy new year!
Den čtvrtý – Nový rok: po majestátní bohoslužbě následoval majestátní oběd v hostitelských rodinách. Vrchol toho, co bratři z Taizé umí dobře – přijetí a pohostinnost. Tento den byl důležitý i pro nás v přípravném týmu. Kromě toho, že jsme měli celkem volno, jsme mohli jet podruhé na večerní modlitbu do Letňan. Tam se v pěti halách modlili všichni najednou. Ta modlitba je velmi jednoduchá: zpěv – ticho – zpěv – čtení – zpěv – ticho – prosby… každý to zvládne a každého to povzbudí.
Den pátý – den loučení: radost jiskřila na všech stranách, po nádherné ranní modlitbě nastalo ale loučení. Loučili jsme jako dlouholetí přátelé… vyměňovali si kontakty, podávali ruce, objímali se a přáli šťastnou cestu domů. Vidět ty usměvavé tváře bych chtěla znovu.
Závěrem mohu říct… Nečekala jsem, že to nabere takový spád. Že mě bude bavit i ta šílená registrace poutníků, kteří přijeli na setkání Taizé. Nevěřila bych, že během hodiny si člověk opráší angličtinu a během týdne přepíná čeština – němčina – angličtina. Nezažila jsem, aby se takový mix národů bavil a modlil tak sjednoceně, klidně a zároveň radostně. Nikdy by mě nenapadlo, že bychom si mohli být za těch pět dní bližší než se spolužáky za tři roky studia. Duch svatý to zařídil, málem jsem tomu nevěřila. A ještě před dvěma měsíci bych si nemyslela, že takový výdej energie mě tolik nakopne a povzbudí. Už hodně dlouho se mi nic podobného nestalo – byla to fakticky VÁNOČNÍ KALORICKÁ BOMBA!
Tohle setkání mělo neuvěřitelný náboj. Překračovali jsme hranice mezi národy, ale i svoje osobní meze a všichni dohromady jsme pak překročili hranici dvou roků. To, na co nemáme zapomenout, je motto celého setkání: „Vy jste sůl země.“
Před několika málo lety označovalo slovo Taizé malou vesničku ve Francii, kterou nikdo neznal. Snad kromě těch, kteří tam bydleli… Poté, co tam vznikla komunita bratrů a začaly tam jezdit stovky a tisíce poutníků, začal se význam Taizé rozšiřovat – je to vesnice, tamější komunita, způsob modlitby, druh písní, určitá atmosféra… a setkání. Pro nás především setkání, které se podařilo díky Duchu svatému. Když jsem dnes prohlížela fotky, naplňovala mě radost a pokoj, to je Taizé… také;-)
Anna Císlerová
