Římskokatolická farnost u kostela sv. Markéty Praha-Břevnov

Slavnost Seslání Ducha Svatého

Skutky apoštolů 2,1-11

Mám radost, že mohu být po delší nemoci zase mezi vámi, a to právě o Svatodušních svátcích, svátcích seslání Ducha svatého. Mám je od dětství zvlášť rád, kvůli krásné liturgii, kvůli hymnu Veni sancte spiritus i kvůli jejich obsahu a poselství. V naší sekularizované společnosti se dnešní svátek ovšem netěší příliš velké pozornosti, a tak stojí za to si připomenout, co dnes vlastně slavíme. Není toho málo.

Svatodušní svátky jsou jaksi ve stínu známějších a populárnějších Vánoc i Velikonoc, které patrně mají své předkřesťanské, řekněme kosmické, astronomické kořeny. Vánoce navázaly na oslavu zimního slunovratu, první jiskřičky naděje uprostřed té nejtěžší roční doby, kdežto dnes se o jich popularitu stará hlavně obchod a reklama. Velikonoce, ve starém Izraeli připomínka vysvobození z egyptského zajetí, navázaly na slavení jara, kdy se celý živý svět znovu zazelená a raduje z toho, že právě přežil zimu.

I dnešní svátek navazuje na židovský, starozákonní kořen a ve starém Izraeli byl také svátkem ukončení sklizně čili dožínek. Podle Bible se slavil padesát (tj. 7 x 7) dní po Velikonocích, podobně jako dnes v katolické liturgii, odtud název Pentecostes, „padesátý“. Svátek připomínal, jak Mojžíš na hoře Sinaj dostal z rukou samého Hospodina Tóru, desky Zákona. Teprve touto jedinečnou událostí se Izrael zásadně odlišil ode všech ostatních národů, protože přesně věděl, co od něho Hospodin chce. Součástí židovských oslav svátku Šavu´ot  je dodnes celonoční čtení z Písma.

Vznik křesťanského svátku popisuje dnešní čtení z druhé kapitoly Skutků apoštolských, které se k této návaznosti otevřeně hlásí. Jako děti jsme se těšili, až přijdou „Parthové,  Médové a Elamité“, ten dlouhý seznam tajuplně znějících jmen, ve skutečnosti stručný zeměpis východního Středomoří a Blízkého východu. Apoštolové využili příležitost a vystoupili na veřejnost právě v den, kdy byl Jeruzalém plný cizích poutníků. Jejich první a veřejný úspěch se v celé další tradici chápal jako den založení křesťanské církve, která tak dostala do vínku svůj celosvětový, obecný čili katolický charakter. Křesťanská církev není a nemá být svázána s žádným národem, a jak se hned ukáže, ani s žádným jazykem. Když se hned na začátku dnešního čtení popisuje, jak na apoštoly sestoupil duch Boží v podobě „ohnivých jazyků“, není to náhoda.

Poutníci ze všech koutů tehdejšího civilizovaného světa totiž s úžasem zjistili, že ti, kdo k nim mluví, jsou zřejmě venkované z Galileje, a přece je každý z nich slyší ve svém vlastním jazyce, ve své mateřštině. Patrně k nim nemluvili v mezinárodním jazyce pozdní antiky, v jednoduché „společné“ řečtině koiné, kterou užívali obchodníci i vzdělanci, a nikdo jim ani netlumočil, a přece všichni rozuměli. To je tak významné a důležité, že to text ještě jednou opakuje.

Letniční zázrak jazyků tak ruší jedno z prokletí lidstva, babylonské zmatení jazyků, kterým Hospodin kdysi překazil svévolné plány pyšného člověka a zmařil pokus postavit věž až do nebes. Přitom ale rozmanitost jazyků není zrušena ani nahrazena jednotným esperantem, křesťan zůstává Galilejcem, Čechem nebo Angličanem, ale Boží slovo je náhle srozumitelné pro všechny. To ovšem může člověk reálně uskutečnit jenom překladem, a tak se zastánci překladů Bible i liturgie do národních jazyků, například svatí Cyril a Metoděj, vždycky odvolávali právě na dnešní čtení a na zázrak jazyků. Trvalo víc než tisíc let, než se v západních církvích prosadili, ale díky letničnímu zázraku nakonec dosáhli svého.

Moje generace ještě vyrůstala v prostředí velice kultivované latinské liturgie a není divu, že někomu se po ní občas zasteskne, Ale dnešní svátek důrazně připomíná, že na prvním místě nejsou estetické zážitky, nýbrž srozumitelnost Božího slova. Poprosme dnes o to, abychom s pomocí Ducha svatého dokázali být srozumitelnější pro své současníky a spoluobčany. Abychom vydávali svědectví, že naděje, kterou kázal o svátku Letnic apoštol Petr, platí i pro naši dobu, i když to možná neřekneme stejnými slovy.

Jan Sokol

20. 5. 2018