Římskokatolická farnost u kostela sv. Markéty Praha-Břevnov

20. března 2020 – Pátek po 3. neděli postní

Oz 14, 2 – 10; Mk 12, 28 – 34

Přímé (JSOU) Hospodinovy cesty…, (ALE) celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.

Dnes jsem si vzpomněl, milí farníci, na přibližně týdenní pobyt na Šumavě někdy před 7 – 8lety. Po příjezdu jsem se v nadšení vydal sebevědomě bez mapy po turistické značené cestě neznámým terénem. Po nějakém čase ale značení zmizelo, vracel jsem se několikrát a pečlivě hledal (kde se dalo) dva bílé pruhy a mezi nimi barvu (tehdy) žlutou, nebo odbočku zelené – už si nepamatuji (každopádně oblast Vysoké lávky, dnes je již trasa značena žlutě pouze směrem na Hůrku). Hledání značení nakonec bezvýsledné. Návrat na hlavní trasu byl jediným rozumným řešením, i když duše byla šťastna, že je v přírodě a na samotách, srdce táhlo do hlubin hůreckých lesů směrem k Jezernímu potoku, a sil by na cestu bylo dost a dost. Ale! To důležité „ale,“ které zachraňuje! Když pominu ten risk v den příjezdu podnikat dlouhý výšlap, pak nakonec šlo o cennou další zkušenost – „návrat k sobě.“ Tím zmíněným „ale,“ které působí, že člověk za jistých okolností řekne „stop,“ je bohatý rejstřík naší lidské důstojnosti. Je to výbava našeho srdce, duše, mysli a síly. Bez tohoto „ale“ by nás jen naše fyzická síla mohla dovést do bludných hvozdů s podmáčenými drny různých našich slabostí a nestabilním rašeliništěm našich neřízeně bublajících hříchů, kde nakonec ztratíme rozum i duši. Dnešní den je dnem Kristova kříže. Ježíšova cesta kříže je z lidského hlediska plná těch různých „ale,“ plná milosrdných značek „stop,“ protože Otcova vůle je pro Krista to nejdůležitější. I svatý apoštol Petr se nechal zlákat vizí, že vše může proběhnout bez kříže (srov. Mt 16, 21 – 23). Ježíš se „ale“ obrátil k Petrovi a varoval ho před lidským smýšlením… (srov. Mt 16, 23). My všichni (celá Evropa) teď máme před očima zvednutý ukazatel „stop.“ Nemějme strach. Nebojme se přímé cesty, nebojme se přímých cest Božích, které obsahují záludná „ale“ a „stop,“ ne proto, že něco ztrácíme, ale proto, že jsme zváni k návratu k sobě samým. Tyto cesty nejsou jen na mapě, ony opravu jsou, pokud po nich vykročíme (v Ježíšově vybídnutí) celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. V těchto složitých dnech máme šanci zakusit přímé cesty Hospodinovy, ano jsou spojeny s odříkáním, ale On jde s námi. Jeho cesty nám dovolují objevit sebe, znovu se vrátit, kam je třeba. Vrátit se k sobě a k sobě navzájem.

Pán žehnej, milí farníci, všem vašim snahám o přímé cesty Hospodinovy…

+ P. Václav

Kontakt

Program a sledování přenosů:

Sledujte nás na Youtube:

Youtube
Youtube Farnost

Sledujte nás na Facebooku:

Facebook
Facebook Farnost
ZVEME VÁS

Výuka náboženství / katecheze pro děti a mládež 2023/2024

BENEDIKTINSKÝ OBČASNÍK

Programy pro školy 2023/2024

Synodální cesta v naší farnosti

FILMANA

časopis Duha