Povzbuzení pro dnešní den
6. dubna 2020 – Pondělí Svatého týdne
Iz 42, 1 – 7
Jsem pln důvěry, nevyděsí se mé srdce.
Pět minut před sedmou ranní jsem ze sakristie hleděl do oken naší Svatomarkétské baziliky a pozoroval sílu slunce, jakou intenzitou prosvěcuje prostor. Bylo znát, že na sedmou hodinu, kdy každý den přistupujeme ke slavení eucharistie – a teď zvláště, milí farníci, na vás všechny myslíme – je třeba ještě pár dní, aby nebylo třeba světla lampy. Jsme ve Svatém týdnu, ještě pár dní do Hodu Beránkova. Už je blízko Den, kdy s novou silou zazní naše: „Hospodin je mé světlo a má spása“ (Žalm 27, 1). A proto jsme plni důvěry (srov. Žalm 27, 3), že Bůh prosvítí celý náš život, zvláště pak jakákoli temná zákoutí naší duše, našich vztahů, kde mnohdy s umělým osvětlením nevystačíme. Je to Hospodinův Služebník, Kristus, který „nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí“ (Iz 42, 3). S takovou trpělivostí a bratrskou láskou nás Syn Boží doprovází. Dává možnost znovu začít, i když jsme zlomeni a z našeho odhodlání zbyl jen čadící oharek.
Přeji vám každý den pět minut pohledu z oken ke slunci…,
abychom v té nejdůležitější Noci našeho života, která se nazývá Veliká, vykonali – i přes uzavřený kostel – společně jako farnost jeden drobný nepatrný skutek, a můžeme vidět celý svět…
+ P. Václav
