Povzbuzení pro dnešní den

7. dubna 2020 – Úterý Svatého týdne

Iz 49, 1-6; Žalm 71, 1-6

Ochranná ruka. Druhá píseň o Hospodinově Služebníku.

Včera jsme malého synovečka, kterému je půldruhého roku, s babičkou zkoušeli přivést k malému bicyklu, který dostal už s předstihem, inu příbuzní mají radost a starají se o nejmenšího : ) Dětské kolo je ještě bez šlapek, spíše tedy odrážedlo, ale už s pneumatikami a sedátkem a černými gumovými držadly. Konstrukce je sytě červená a pneumatiky nové černočerné, na ten věk dítěte asi trochu více outdoor (tracking), než je asi obvyklé. Srdce rodiče a příbuzných zaplesá. Ale nemusí tomu tak být u malého chlapečka, který sice hrdě objevuje svět, ale z takového červeného kola s černými pneumatikami jako uhel se najednou může vyklubat zlý obr. Strach a moldánky upozorňují na něco nebezpečného. Ale co je záměrem těchto řádků, teprve nyní přichází. Chvíle, která se nezapomíná a je poučením pro nás, dospěláky, od dítěte, které ještě neumí mluvit. Dětská ručka rychle našla dlaň dospělého a držela se, seč mohla…, a přitom klučina pořád upozorňuje na jisté nebezpečí, které v tom pokoji s ostatními hračkami ten červenočerný předmět znamená… Teď už víme, milí farníci, co znamená, když nás rodiče vzali za ruku např. při přecházení silnice. Ale tehdy? Prostě jsme cítili, že jsme v bezpečí. Ale víme také, co znamená, když dítě samo hledá a bere za ruku rodiče. A když ji najde! Božský rozměr bezpečí, nevyjádřitelný pocit jistoty. Ta velká ruka dospělého se dovede uzpůsobit a jemně přijmout malou dlaň dětskou, aby ji citlivě stiskla, nikoli drtila… Takový je Bůh, milí farníci, v kterého jsme uvěřili! Pro takovou víru stojí za to vydržet vše a prosit o sílu, aby se tak stalo. Víme, co znamená takové gesto podané ruky. Víme, že jí můžeme vyjádřit sounáležitost, ale můžeme jí i zradit (srov. Jan 13, 21-22). Hospodinův Služebník v dnešním čtení vyjadřuje vděčnost za Boží (otcovskou) blízkost, a ještě dříve za mateřské lůno zrození. „Ve stínu své ruky mě ukryl“ (Iz 49, 2). I Ježíš byl dítětem, i Spasitel světa jistě tolikrát jako chlapec upadl, třeba si i rozbil koleno… Marie, jeho matka a Josef, jejich ochránce, zajisté věděli, co je v takovou chvíli třeba… Ano, to je náš Pán a Vykupitel, kterého nám Otec dal. Takový je Bůh, pro kterého jsme dětmi, jsme v jeho rodině, církvi. Pro každého je Otcem a Matkou…

Všímejme si takových ochranných dlaní, Bůh je má vždy pro nás připravené. Jsou to nepatrné chvíle, které se nám v mysli jako obraz dokreslí možná až druhý den… Ale to je krása a dobrodružství naší víry a obdivuhodný záměr Stvořitelův.

+ P. Václav