Povzbuzení pro dnešní den

11. května 2020 – Pondělí po 5. neděli velikonoční

Jan 14, 21-26

Boží příbytek v nás – úplně jiná eucharistie, úplně jiná mše svatá.

Dnešní ráno bylo jiné, krásnější a radostnější než těch 60 předchozích (poslední veřejná bohoslužba 11. března 2020). Otevřeli jsme Vám všem kostel k eucharistii! Nevadí, že za jistých podmínek, to dnes není už podstatné… I my v presbytáři při první veřejné mši svaté v 7.00 cítili radost ze svobody a plnost, kterou tato svátost znamená. Každá eucharistie, každá mše svatá bude pro nás znamenat už něco víc – novou hloubku a sílu této svátosti, která je stvořena k budování společenství. Budeme o ní jinak přemýšlet, budeme jinak prožívat jednotlivé části eucharistie – díkůvzdání… Pro nás kněze je dnešní den velký dar eucharistického návratu k Vám, věřícím. Zároveň je stále mnoho těch z nás, kteří se z nějakého důvodu společně slavit eucharistii nemohou. Nabízí se zde k rozvinutí myšlenka prezentovaná v prvních týdnech po 11. březnu t.r.: padlé kamenné zdi chrámů. Krista nelze uzavřít do hmotných (dočasných) stěn (srov. Jan 4, 5-26), přesto tyto stavby jako církev potřebujeme a jsou součástí našeho života. Uvědomme si přesah a velikost Krista, který ve svátosti eucharistie, ve slavení mše svaté, překračuje vše, co brání ke společenství s ním. A tím více promysleme texty těchto dnů, zvláště evangelia. Dnes také navazujeme na včerejší společné „stavění domu,“ který tvoříme my, jsme „živými kameny.“ Dnes Ježíš odpovídá, proč se o tuto stavbu snažíme. „Učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14, 23). Ježíš ukazuje na Boží touhu přebývat v člověku a s člověkem. To je smysl stavby duchovního chrámu. Nejprve každý z nás připravme své nitro na přijetí lásky Otce a Syna, tedy Ducha svatého. Stavba domu církve má tedy cíl v přijetí Trojjediného Boha. U koho si učiní Bůh příbytek? U toho, kdo miluje Krista a zachovává jeho slovo. Ježíšova řeč na rozloučenou je plná ujištění a doporučení. Nehledejme tajemství v tajemství, život už tak přináší mnoho složitostí, zvláště v těchto měsících. Co Ježíš říká je tak, jak to říká. Není to jinotaj. Dostaneme slíbeného Přímluvce, pomocníka, který poukáže na vše, co jsme doposud s Pánem prožili (viz výše; srov. Jan 14, 26). Duch svatý nám pomůže vše lépe chápat, přijmout a nově rozvíjet. Jsme živými kameny duchovního chrámu, stavby domu církve. O to vše se snažíme, aby nikdo nemohl říkat: „Kdepak je ten jejich Bůh?“ (Žalm 115, 1-2).

Připravme tedy nejprve stavební „kameny“ našeho života, dejme je všanc stavbě domu Božího společenství církve. Koš s těmi kameny pro náš dům stavěný v bazilice je po dnešku zcela zaplněný! Díky! + P. Václav