Povzbuzení pro dnešní den

13. května 2020 – Středa po 5. neděli velikonoční

Jan 15, 1-8

Vděčnost za dar vody.

Při těchto Povzbuzeních si nelze nevšimnout, milí farníci, daru vydatného deště. Prosili jsme o vláhu, teď se sluší za ni poděkovat. Ano, víme, že by bylo třeba vody ještě více, ale vděčnost za každý dar a každý den je klíčem k pravé naději křesťanů. Janovo evangelium je dnes k těmto úvahám příhodné. Ježíš se připodobňuje k révě, k rostlině, kterou Ježíšovi současníci dobře znali, věděli, co je třeba, aby hrozny byly šťavnaté. Ježíš nemluví pouze o plodech, ale především o způsobu jejich vzniku. Je třeba kmene a ratolestí, je třeba stromu a větví. Tam je počátek života. Život znamená růst, je tedy cenný už od svého vzniku. Strom bez kořenů nevyžene ratolesti, větve bez kmene nevzejdou. To je smyslem dnešního dne, Ježíš zve k pevnému sepětí s kmenem života, kterým je on sám. On se dotýká země a ukazuje k nebi podobně jako každá rostlina, každý strom. Žijeme tedy mezi nebem a zemí, v tomto pozemském čase, ale zároveň k věčnosti. Ježíš se stará o každou kapku vláhy, kterou sbírá svými nejjemnějšími kořínky z okolní půdy, aby nás občerstvil. Jeho hluboké kořeny lásky k Otci čerpají potřebnou sílu k výživě ratolestí. Nehledejme tuto sílu jinde a u nikoho jiného. Protože Otec je vinař, který každou větev, která nenese ovoce, odřezává. Nenechme se oddělit ničím od zdroje vláhy, od kmene života. Ratolest bez vody, bez životodárné mízy nedává ovoce. Tím prostředníkem vláhy je Kristus. Zůstávejme takto spojeni s Božím Slovem. Jak říká Ježíš, zůstaneme-li v něm, poneseme mnoho ovoce (srov. Jan 15, 5). Prosili jsme o dar vláhy, dnes jsme vděčni. Nespoléhejme na pranostiky, ale na Toho, kdo je Slovem života napříč dějinami a zkušenostmi lidstva, které zasahuje do života planety Země.

Pokojný a požehnaný den plný vláhy Božího slova! + P. Václav