Římskokatolická farnost u kostela sv. Markéty Praha-Břevnov

Ef 4, 7-16

Co mohu dělat?

To je asi naše častá otázka, co ještě můžeme? Stačí si otevřít Baladu o Juraji Čupovi v Povídkách z druhé kapsy. Karel Čapek upírá naši pozornost směrem k člověku, který si prošel mnohými strastmi a je schopen vytrvat až do konce. Co všechno člověk dokáže? Co ještě je člověka důstojné? Často žasneme nad kamenem padajícím směrem nahoru, místo dolů, ale povšimněme si toho všeho, co člověk dokáže z posledních sil. Nezapomeňme, že ony „poslední síly“ nejsou nikdy naše, ale z Ducha, jsou to duchovní dary. Všechny naše duchovní dary jsou stále použitelné nejenom pro nás samotné, naše rodiny a potřeby nejbližšího okolí. Máme tedy i my svůj úkol, i když si připadáme bezmocní. To je zázrak, a ten se děje v lidské duši, je větší než popřený zákon gravitace.

Přeji vám radost z vlastních duchovních darů, která se podobá úžasu nad podzimním sluncem probarvujícím stromy v naší klášterní zahradě.

P. Václav   

Ef 3, 14-21

Zakořeněni a upevněni v lásce.

Každý ví – a zvláště v této době – co znamená vysílení. Myslíme na lékaře a všechen personál udržující v chodu naše zdravotnictví. Fyzickou únavu s možností brzké regenerace jsme schopni brzy zvládnout. S dlouhodobým zatížením ve vypjaté situaci je to jiné, tam přichází na řadu naše psychická odolnost. Pro křesťana existuje ještě jeden zdroj: síla našeho ducha. Na konci letošní doby velikonoční a přes léto jsme mohli vydechnout a načerpat sílu Ducha svatého pro naše nitro, pro našeho ducha, pro našeho vnitřního člověka, protože někdy už pouze z něj jsme schopni brát, a to z posledních sil… Se svatým Pavlem dnes tedy prosíme o zesílení vnitřního člověka (srov. Ef 3, 16). Aby naše kořeny víry prorostly a pronikly hlouběji až ke spodním proudům prýštivé a pramenité vody. Mohou to být hlubiny naší křestní vody, kdysi, před lety, nebo nedávno…? Zjistíme tak, že láska, o které mluví sv. Pavel, není jen teoretický pojem a že přináší potřebné oduševnění našeho života. Přeji nám, aby se tímto zjištěním náš život zakořenil a upevnil v lásce, protože ta je mocnou zbraní v boji o život. Čerpejme z Velikonocemi vybudovaných zásob našeho ducha. Nezapomeňme, že den Páně, neděle, jsou „malé Velikonoce.“

K tomu vám žehná a je v duchu s vámi

P. Václav   

Ef 2, 12-22

Povzbuzení pro všechny.

Často slýcháme o rozdělení, rozdělení rodin, rozdělení mezi přáteli, rozdělení obyvatel jednoho státu, jistě je mnoho dalších příkladů. Je to bolestivé, a ne vždy se najde účinný lék. Máme jistě každý dost starostí v této době o své blízké, kterým často nemůžeme dát, co potřebují, zvláště rodiny v těžké sociální situaci, rodiče samoživitelé apod. Někdy už není komu, ani čemu věřit. Tolik rozcházejících se názorů na jednu jedinou věc, na jednu situaci. Jistě vnímáme, že se to vztahuje nejen k pandemii. Zároveň ale víme a cítíme, že nás cosi spojuje, že je zde určitá vnitřní síla, která prostupuje naši přítomnost, např. máme stále ochotnou mysl, jsme stále empatičtí… Základem je naše lidská přirozenost. Ježíš z Nazareta sám na sobě zrušil příčinu nepřátelství mezi lidmi tehdy danou zákony a ustanoveními (srov. Ef 2, 14-15). Sám na sobě zrušil důvody k rozdělení. U Ježíše Krista je to universální čin, pro nás všechny. My sami v přítomné čase můžeme napodobovat to, co udělal On: rušit příčiny rozdělení a hledat cestu zpět, k sobě, k druhým, doma v karanténě… Ať jsme pokřtění, nepokřtění, všichni máme skrze tuto osobní cestu přístup k naději.

Pevnou cestu naděje pro tyto dny! P. Václav    

Sobota 28. týdne

Ef 1, 15-23

Moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.

Kdo by si nepřál chápat a odhalovat? Odvěká touha po poznání je dar, ne břímě, jak se někdy může zdát, kterým je člověk jen vláčen dějinami, aby bezpečně doputoval ke svému cíli, protože ho ohrožuje mnoho úkazů lidmi způsobených nebo přírodou ovlivněných. Milí farníci, autor listu Efesanům píše o poznání, které nám dovoluje hledět „přes.“ Nejde o přezíravost, spíše o pohled skrze. Může to také znamenat „být nad věcí“ v tom nejpokornějším slova smyslu. Slůvko „skrze“ v našem slovníku víry používáme ve spojení s Ježíšem z Nazareta, On (Syn) je ten jediný prostředník mezi Bohem (Otcem) a námi. Jeho moc je nad všechny „mocnosti, síly, panstva“ (srov. Ef 1, 21). Ano, nad všechny síly i zákeřných nemocí, nad všechny mocnosti tohoto času a budoucího (srov. Ef tamtéž). Ježíšovo stálé vyzařování lásky je nad všechny naše obavy a strachy. Důkaz? Devítiletá Anička žije se svým tátou sama, protože maminka jí zemřela při porodu. Náhle tatínek umírá na mozkovou příhodu, Anička se ocitá sama. Po letech je už z dospělé Anny doktorandka na univerzitě a věda ji vede především k důkazům, a to i v oblasti náboženské. Jenomže poznává věřícího přítele, který jí vysvětluje víru v Boha. Anna žádá důkaz. Přítel se jí zeptá na tatínka a na lásku k němu. Pak se Anny zeptá: Máš důkaz? I když mnohé věci nemůžeme vysvětlit, přeci jich mnoho existuje právě skrze naši komunikaci, vzájemnou blízkost a touhu moudře věci posuzovat.

Pokojné a požehnané dny! P. Václav     

Čtvrtek 28. týdne

Ef 1, 1-10

Zpěv ducha? Zpěv Ducha!

Milí farníci, znáte to, když vás vezme za srdce nějaká melodie a neopustí vás půl dne, nebo dokonce celý den… Rezonuje až do konečků prstů a víte, že je to právě to pravé, co vám pomáhá vše zvládat. Už asi patnáct minut se tak nemohu zbavit jedné krásné slovenské lidové. Nám všem není v tyto dny zrovna do zpěvu… Nechejme tedy v sobě zpívat Někoho jiného. My křesťané věříme v Ducha svatého. Sílu, která dokáže pohnout skálou srdce. Začátek biblického úryvku pro dnešní den je píseň, hymnus na Božího Syna, člověka narozeného z rodu krále Davida. Stručné vyznání sv. Pavla… Úvod dopisu, kde Pavel neřeší konkrétní problém či situaci, ale prostě a přímo vyznává… Jeho zpěv, hymnus ať se stane i naší písní. Předložme Pánu vše, i to, co nelze pojmenovat, kde nemáme slov… Můžeme mít plné srdce všeho dobrého i zlého, co chceme Bohu říci, prosit, vytnout. Nebojme se, Bůh nebude nikdy zahlcen, překvapen, zaskočen, on nikdy není nepřipraven…

Hodně síly a trpělivosti ve všem! P. Václav  

8. října 2020 – Středa, Čtvrtek, Pátek 27. týdne

Lk 11, 1-26

Modlitba (Otče náš) – pozornost (kdykoli potřebuješ) – království (rodina)

1/3

Milí farníci, opět nastal čas. Je čas k modlitbě, je čas k pozornosti, je čas k rodině – abych parafrázoval knihu Kazatel (srov. Kaz 3, 1-8). Znovu jsme zkoušeni, ale už to není poprvé. V tomto týdnu čteme při eucharistii v kostele o tom, jak učedníci se ptají Ježíše, jak se mají modlit, ale ptají se ho teprve potom, co se sám Ježíš přestal modlit (srov Lk 11, 1). Dejme čas Bohu, on dává čas nám. Nespěchejme, i teď buďme v modlitbě trpěliví, nemůžeme chtít všechno ihned. Pane, nauč nás modlit se v čase druhé vlny. Volejme k Otci, Abba, ne k hierarchovi, k vládci s omezeným časem, ale volejme k Otci Ježíšovu i k Otci našemu (srov. Jan 20, 17).