Římskokatolická farnost u kostela sv. Markéty Praha-Břevnov

Jsme v půli cesty. Pokud máme příležitost si to uvědomit…, výborně. V půli cesty se obracíme zpět, ohlížíme se za uplynulým časem. Přinesl válku a ještě větší obavy z budoucnosti. Ale nezapomínejme, že jsme stále v půli cesty, nic není uzavřeno, ukončeno… Zlo, lež a strach plodí konec, vedou ke konci. Nepodléhejme jim. Ani taková situace, v níž se svět nachází, tedy i my, není důvodem k rezignaci. Konec není životním programem křesťana, stejně jako jím není smrt, jak by se mohlo při pohledu na kříž zdát. Povzbuďme se k radosti, protože existuje pohled „za kříž.“ Čtvrtá neděle postní je „výhledem“ k radosti Velikonoc jako celistvého děje spásy. Nikoli tedy jenom ke kříži. Vyhlížejme i ráno neděle Vzkříšení. Tak budeme radostnější, radost nám jde totiž vstříc, tak jako milosrdný otec v dnešním evangeliu (srov. Lk 15, 11-32). Radost dovoluje vidět cíl cesty i přes ty největší zkoušky. Radost a humor jsou zbraně, před nimiž kapituluje zlo, lež a strach. Radost z našeho Boha ať je naše síla (srov. Neh 8, 1-12), plodem naší víry, plodem Ducha, ať je radost (srov. Gal 5, 22). Vrhněme se do bezpečné náruče našeho nebeského Otce, vraťme se k radosti, navraťme se k naději, vidět ohnisko naděje třeba jen z půli cesty… I to stačí. I tak malý plamének je důvod k předvelikonoční radosti… „Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen“ (Lk 15, 32).