První věc, která člověka při dnešním evangeliu napadne, je jakási samozřejmá skepse: apoštolové zkrátka usnuli a něco se jim zdálo. Jako sen to odbudeme tím spíš, že samo evangelium o spánku mluví, což v prostředí prvního století není tak docela samozřejmé. Z literatury prvních století víme, že to byla doba přímo posedlá hledáním hmatatelných stop a nápadných projevů božství, stručně řečeno zázraků v silném slova smyslu. Tehdejší pohanští autoři pečlivě sbírali a barvitě líčili nepochopitelné události, které chápali jako přímé zásahy bohů a démonů do obvyklého běhu událostí, patrně proto, že o ně chtěli opřít své naděje. Celý příspěvek →