Advent spěje do svého závěru (17.-23. prosince)

Liturgie nám ve večerních chválách (nešporách) předkládá tzv. „Ó antifony“.

Večerní chvály (nešpory) jsou součástí Denní modlitby církve (lidově nazývané „breviář“). Středem této večerní modlitby církve je chvalozpěv Magnificat (Magnificat anima mea Dominum – Velebí má duše Pána). Je to text z Lukášova evangelia (Lk 1, 46-55), který patří do období před narozením Ježíše. Maria chválí Boha za to, že ve svém lůně nosí Mesiáše. Raduje se, že Bůh plní, co slíbil, oslovil ji, nepatrnou dívku z Nazareta a toto Boží oslovení přináší naději nejen Marii, ale i všem lidem, každému jednotlivě i celým národům. Tento Mariin chvalozpěv je v modlitbě církve od 17. do 23. prosince orámován útvarem, který nazýváme „Ó antifona“. Antifony obecně jsou krátká zvolání, verše z Písma svatého a jiných textů, které uvádějí do tématu starozákonních žalmů. Protože se Magnificat svou literární stavbou podobá žalmům, má tento chvalozpěv svou antifonu. Ó antifony opěvují Ježíše, přicházejícího Mesiáše, který se má narodit z Panny Marie a přinést celému světu spásu. Vyjadřují očekávání Izraele i prvních křesťanů.

Kdo je Ježíš a jaký je smysl přípravy na jeho příchod (Advent) můžeme lépe chápat právě díky Ó antifonám, literárnímu a duchovnímu pokladu modlitby církve.