Všichni svatí, Dušičky, odpustky
S podzimem přichází čas, který lidově nazýváme „Dušičky“ (2. listopadu). Zní to tajemně a melancholicky. Ale význam těchto dnů nás má upevnit ve zdravém pohledu na život zde na zemi a na život ve věčnosti (stav bez času).
Lidé vždy vzpomínali na zemřelé, vzpomínali na jejich život a vždy si představovali nějaký „prostor“, který člověka čeká po smrti. Naše víra dává tomuto „prostoru“ konkrétnější obrysy. Z pohledu víry nejde ani tak o prostor, jako o stav (a už vůbec ne o pohádkové představy vodníka s dušičkami v hrníčkách a pod pokličkami). Člověk je ze své lidské přirozenosti chybující, hříšný. Bůh – Ježíš z Nazatera nám dává šanci, jak nad touto vrozenou dispozicí ke zlu zvítězit. Vstoupil do našeho života a přinesl nám to, co nazýváme svatostí. O ni má každý křesťan usilovat. Neznamená to, že už nejsme schopni jednat zle, ale můžeme dokonale litovat všech špatností, chyb a hříchů. Bůh nám odpouští. Tak se staráme o svou duši – stav našeho vědomí, je to hodnota našeho života, kterou nejde lidskými prostředky zvážit. Proto je pro nás útěchou a nadějí, že celý náš život jednou zhodnotí Bůh, který je nade vším. Proto se modlíme za duše našich zemřelých, aby je Bůh přijal do stavu svatosti. Aby jim odpustil. Odpustek není totéž co odpuštění.
Že stav svatosti je reálné pokračování života po smrti, dokládá nekonečný seznam těch, kteří byli před námi a vzali nabídku Božího odpuštění ve svém životě vážně. Proto nejprve slavíme Všechny svaté (1. listopadu).
1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den lze při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky. Kromě tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého Otce) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a vyznání víry. Od 1. 11. do 8. 11. lze získat po splnění tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné.
