17. března 2020 – Úterý po 3. neděli postní
Dan 3, 25 – 43
Tak se znovu rodí naděje.
Tolik dobrého jsme prožili až do této chvíle!? Způsob oznamovací, způsob tázací? Milí farníci, hlásím se k variantě první. Starozákonní Azariáš se svými sourozenci odmítá klanět se babylonským bůžkům, modlí se uprostřed krutého mučení v ohnivé peci. Král Nabuchodonosor ale v ohništi rozeznává čtyři postavy a ptá se: „Což jsme nevhodili do pece tři svázané muže?“ (Dan 3, 24). Ve čtvrté postavě vidí biblisté předobraz Mesiáše, Krista, který neopouští své věrné i v čase utrpení. Pro mnoho dobrého, které každý z nás dnes i tak zakoušíme, je třeba chválit Boží jméno, protože se může objevit zkouška ještě větší. Proto děkujme a prosme o trpělivost. Při zavřených kostelích pro společnou liturgii jsou pro nás zvláště aktuální Azariášova slova: „Není místo, kam bychom přinesli před tebe své prvotiny, Pane“ (Srov. Dan 3, 38). S Kristem přichází ale jiné, univerzální „místo,“ kde budeme smět děkovat Otci za blízkost jeho Syna: v Duchu a v pravdě, jak jsme četli v neděli (srov. Jan 4, 23 – 24). „Místo“ našeho srdce, „místo“ chrámu Ducha svatého, „místo“ živého společenství církve, „místo“ v každém z nás. Tak se znovu rodí naděje… Děkuji za takovou naději a modlím se za naši vytrvalost v tomto božském daru.
Žehná +P. Václav