Římskokatolická farnost u kostela sv. Markéty Praha-Břevnov

31. března 2020 – Úterý po 5. neděli postní

Nm 21, 4 – 9

Už máme dost té hladové stravy. 

Ne, to není volání z kláštera, milí farníci, nic nenoste! : )) Doba postní spěje k závěru, ale ještě nejsme na konci cesty… Izraelité mluvili proti Bohu i Mojžíšovi, protože jejich pouť do země zaslíbené provází potíže, vše trvá příliš dlouho: „Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy“ (Nm 21, 5). V dnešní moderní době si těžko dovedeme představit putování trvající čtyřicet let. Stejnou trasu (biblickou cestu!) z Egypta do Izraele by dnes některá letecká společnost zvládla hravě za čtyřicet minut. A při této lamentaci cestou do Zajordání se Hospodinův národ ocitá blízko prvním získaným územím (srov. Nm 31 – 32). Chceme podobně jako Izraelité už vidět na konec cesty. Na konec Půstu již vidíme – dá-li Pán. O nepromarněné cestě rozhodujeme my sami. Ano, letošní Čtyřicetidenní provází potíže a ne ledasjaké! Není to hadí uštknutí, ale jiné nebezpečí. Na tento závěr naší společné cesty nevidí nikdo z nás, ale Bůh ano! A to je naděje i v té nejtěžší chvíli. Stejně jako v biblickém příběhu i naše situace připomíná, že je třeba pokory před sebou samými. Před možnostmi moderní globální civilizace, které neposkytují, jak citelně zažíváme, jen to dobré. „Bůh ví,“ neberme jako floskuli, ale vraťme tomuto výrazu pravý obsah. Věříme v Toho, který ví i o každém z nás a o situaci nás všech. „Ať se děje, co děje, ať přijdou věci dobré nebo zlé – o všem ví Bůh –” (Josef Toufar). „A Mojžíš se modlil za lid“ (Nm 21, 7b). Není marné věřit a „modlit se…“ Opět, přátelé, vraťme význam modlitbě. Letošní doba postní tedy není plná potíží, ale je plná příležitostí. I když můžeme volat: „Máme toho dost,“ je třeba neochabovat, protože Bůh nenechá své věrné bez pomoci.

V této naději vám všem Pán žehnej! + P. Václav