Povzbuzení pro dnešní den
10. dubna 2020 – Velký pátek
Žid 4, 14-16; 5, 7-9
Pevně se držme svého vyznání.
Dnes by se mohla projevit naše lidská slabost tak, jako nikdy. Dnes bychom mohli upadnout a zapomenout, komu věříme. Dnes by mohlo naše srdce říci: vše je zbytečné. A spolu s apoštoly, dnes zvláště s Petrem, bychom mohli dostat opravdový strach: i nás čeká totéž, co Mistra? Po všem, co jsme s Ježíšem prožili? Po všem, co jsme jako civilizace vybudovali, po všech těch dějinných zkušenostech…? Patrně pro všechny ty letité zkušenosti našich předků nastala výzva pro naše pokolení. A stejně jako oni, nevyhneme se jasnému rozhodnutí, které za nás nikdo neudělá. „Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchů“ (Žid 4, 15b). Bůh ponořený do hlubin lidské zkázy, zrady, týrání, mučení, posměchu, opuštěnosti…, smrti. V tom i ve všem, co ještě domyslíme z obrazů dějin světa a dějin našich rodů, rodin a vztahů, v tom všem byl a je Bůh s námi. Obnova lidské důstojnosti spočívá v propadu do nitra země, jak vyznáváme v Apoštolském vyznání víry. „Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci“ (Žid 4, 16). Přistupujme ke kříži, k tomu prazvláštnímu trůnu milosti a milosrdenství. Samotný nástroj římské popravy býval kdysi živým stromem, v němž proudila míza života, aby dala květy, listy a plody. Dnes se děje podivná změna, proudy života byly přesměrovány. Plod stromu je pramenem. Plod je dárcem. Plod dává mrtvému, setnutému stromu zbavenému důstojnosti oživující smysl. I ta nejbizarnější smrt se může stát plodem nedozírné hodnoty. I ta nejnesmyslnější oběť se může stát pramenem, zdrojem naděje vyvěrajícím z probodeného boku Kristova. Z plodu Kristova těla začala proudit míza probouzející a oživující třeba už tak zformovanou a často zdeformovanou materii našeho života. Taková je zpráva tohoto dne. Zpráva tak vznešená, a přece tak podobná běžným událostem z ulic a prachu dnešního světa. Tato zpráva ale není ještě dopsána do konce. Tento den je první ze tří. Dnes se tedy nevyhneme rozhodnutí. Komu jsme uvěřili? Komu věříme? Velký pátek je prvním dnem našeho obnoveného života. V takového Boha a jeho lásku až do krajnosti jsme uvěřili.
„Máme vynikajícího Velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání“ (Žid 4, 14).
