Povzbuzení pro dnešní den

1. května 2020 – Památka sv. Josefa, Dělníka

Kol 3, 14-17.23-24

Cokoli děláte, dělejte z duše…

Dnes je státní svátek, prodloužený víkend, ale i ty tři lákavé krásné slunečné dny volna prožijme v nenormální situaci důstojně, jak se dá a síly stačí, pokud stačí. Milí farníci, vím, že většina z vás už je unavených, zvláště, máte-li více dětí doma, školou povinných, k tomu práce, někteří jste profesí pedagogy, máte povinnosti i tak, jiní jste lékaři, zdravotníci…, řidiči MHD, stavaři, mnoho z vás pracuje z domova, tak bych mohl pokračovat dál a nerad zapomněl na kohokoli z Vás. Možná máte dojem, že cokoli děláte, pozbývá jakékoli kvality, únava a nejistota se projevují. Nemějte obavy. Jakákoli činnost, do které jdeme s dobrým úmyslem, a která je zaměřena na dobro člověka, nikdy neuniká pohledu našeho Otce, pohledu Božímu a jeho pomoci. Dnes si připomínáme sv. Josefa jako toho, který žil všednodenní život a měl svoji práci, své řemeslo. Všimněme si, jak se Josefovo všednodenní zaměstnání projevuje i ve věcech Božích. U sv. Josefa si vážíme jeho úplného odevzdání se pro evangelium, je dělníkem, pracantem v utváření dějin spásy. Připravil půdu pro narození Mesiáše, připravil podmínky pro narození Ježíše s poctivostí sobě vlastní tak, jak si to Bůh přál. Právě pro Josefovu poctivou duši a upřímné srdce hluboké víry stal se pro nás „mlčícím“ (biblicky) vzorem v poslušnosti a oddanosti ne vůli své, ale Boží. V ní našel vlastní plnou důstojnost. Tedy ne dělnický původ, jak hlásala diktatura proletariátu jisté tragické epochy našich dějin, ale život v Boží moudrosti a víra v Hospodina, Boha Izraele rozhoduje o životě a smrti. Analogicky bychom mohli toto vztáhnout i na jiného jmenovce syna Davidova, Josefa Toufara, rolníka, dělníka (…), na jehož životě a svědectví až k mučednické smrti se ukázala jako vítězná věrnost Boží moudrosti, nikoli zlovůle jeho tyranů. Věrnost Bohu, kterou prokázal sv. Josef, snoubenec Panny Marie, Matky Boží, znamená pro nás povzbuzení do naší každodennosti. Ano, sv. Josef, Dělník, je patronem všedních dnů, v nichž můžeme klesat pod tíhou životních podmínek a okolností, jistě i podobně jako on v některých okamžicích… Ale tak jako on, sv. Josef, dělejme i my všechno z duše jako pro Pána, a ne (pouze) pro lidi (srov. Kol 3, 23-24). Proč? Proč zase a dále a znovu…? Odměna je věčný život. To dodává sílu, i když jsme vysíleni. Sv. Josefa dnes slavíme jako Dělníka, jako člověka, který žil se svým lidem, pomáhal druhým a živil se poctivou prací. Dnes neslavíme lidskou kastu, nebo dokonce snad třídu, chraň Bůh! Ale člověka a jeho skutečný cíl, který je pouze v Bohu!

Přeji vám zaslouženou úctu druhých (v jakékoli formě) za všechnu vaši trpělivou práci a starosti pro druhé. Vše konáme, abychom sloužili Kristu Pánu (srov. Kol 3, 24). + P. Václav