Povzbuzení pro dnešní den

5. května 2020 – Úterý po 4. neděli velikonoční

Jan 10, 22 – 30

Řekni nám to otevřeně.

Pozvolna se dostáváme z nouzového stavu, ale stále nikdo neví, jak se situace vyvine. Každopádně naše společné slavení toho největšího daru – eucharistie – se (snad) blíží, Bohu díky! Vzpomeňme stavu před pandemií, kolikrát jsme se při rozhovorech přistihli, že se bavíme o „vleku doby,“ „rychlém tempu,“ o tom, „že nemáme sílu zastavit běh doby.“ Možná i podvědomě jsme si přáli nějaké řešení mimo naši kompetenci. Nouzový stav, a co hůř, epidemie samozřejmě není tím „řešením.“ Ale vzniklá situace dává možnost začít jinak, obnovit život, pokud jej uchováme… A vděčnost za život je první krok. V dnešním evangeliu se lidé kolem Ježíše shlukli a ptali se, kdy konečně dá najevo, že je ten pravý Mesiáš, kdy nastane ono finální resumé záchrany nad Římany, kdy otevřeně řekne, že je Mesiáš, na něhož tak dlouho čekají? (srov. Jan 10, 24). Tolikrát za život jsme si přáli jasné stanovisko „ze strany Boží.“ Není jasnější „pozastavení“ (to vlastně je nepřesné vyjádření) a „upozornění“ ze „strany Boží,“ než právě prožíváme, milí farníci. Jeden moudrý duchovní otec řekl o této situaci: „Teď se láme chleba…“ Jak příznačné! Emauzští učedníci poznali Ježíše při lámání chleba (srov. Lk 24, 13 – 35). Ježíš dnes odpovídá Židům: „Řekl jsem vám to, a nevěříte“ (Jan 10, 25). Čas nazrál ke změně, dekódujme tuto situaci, přiznejme, že nastal čas. Věřme slovu Božímu. Abychom nebyli jako ten trosečník, který se modlil o záchranu a neviděl, že mu během té doby při ostrově dvakrát přistál člun… Ať nezůstaneme trosečníky, když loď (církve) přirazila ke břehu a pluje dál, protože Bůh nám to v tomto podivuhodném jarním čase roku 2020 říká otevřeně.

Přeji vám odvahu k otevřenosti, odvahu slyšet, co je třeba, vždyť jsme Jeho a On je náš Pastýř. + P. Václav