Povzbuzení pro dnešní den

Úterý po 6. neděli velikonoční

Jan 16, 5 – 11

Uzdravená zranění.

Každý jsme někdy byli omezeni v pohybu zraněním různé povahy. Naše fyzická schránka je křehká. Ne jinak je tomu s naší duší. Mnohá zranění umíme léčit, ale víme, že se zraněními povahy duševní je to složitější. O Velikonocích jsme získali ke dvěma zmíněným důstojnost třetí – stali jsme se příbytkem Ducha svatého. Tento třetí „stan“ nemá omezení jako dvě schránky předchozí, je pouze „vázán“ na jednu skutečnost, kterou můžeme ovlivnit, tím je naše vůle, náš souhlas. Ježíš dnes říká, že odchází, aby přišel Přímluvce, Duch svatý, který usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu (srov. Jan 16, 9 – 11). Pro člověka – a pak tedy i pro svět – bude neustálou zátěží a utrpením lidská zranitelnost, slabost a v posledku smrtelnost, pokud nepřijme Krista. Neznamená to zavržení pro nevěřící, ale zmaření šance. Jako kdybychom stáli u silnice a vyhlíželi pomoc pro zraněného přítele, kolem jela sanitka a my si řekli, počkáme až pojede další… V tuto chvíli bychom mohli být usvědčeni ze hříchu, z promarněné šance. Křesťanství nepromarněných příležitostí, to je živá víra. Spravedlnost také má svá velká omezení na tomto světě, kolik lidí bylo kdy nespravedlivě odsouzeno… Přímluvce, Duch svatý, přijde, aby nás naučil rozlišovat spravedlnost lidskou od spravedlnosti Boží. Křesťanství je empatie, tzn. citlivost a pozornost vůči spravedlnosti. Snahou křesťana je tedy, aby se spravedlnost Boží a ta pozemská co nejvíce překrývaly, aby vnášel světlo Boží spravedlnosti do spravedlnosti lidské. Ano, v konečné fázi to může vést až k usvědčeni vládců tohoto světa, kteří mají k dispozici pouze volební období – v tom lepším případě. Závěr dnešního evangelia nám připomíná, že pozemští vládci jsou zde jen dočasně. Dnes tedy stůjme za svým rozhodnutím se k dobru, k víře, k Bohu. Neodmítejme, abychom nebyli jednou usvědčení ze hříchu promarněné šance. Berme Ježíšovo působení v celé šíři, neklesejme na mysli, pokud slyšíme o jeho odchodu k Otci, vždyť je to Boží Syn. Odchází, aby přišel Přímluvce, ten, který z Otce i Syna vychází, jak věříme. Duch svatý uzdravující svým vanutím, vstupující do hloubi ran naší duše. Proto pečujme o náš duchovní příbytek Ducha svatého, jsme jeho chrámem.

Naše farní aktivita stavby domu církve, symbolicky z papírových kvádrů v kostele nám v tom má pomoci. Požehnaný den plný nových duchovních příležitostí… + P. Václav