Sk 22, 30; 23, 6 – 11
Neztrácej odvahu!
Toto Boží povzbuzení uslyšel apoštol Pavel, když se nad ním hádali farizeové a saduceové. Stojí před veleradou a je vyslýchán, brání své čisté svědomí. Dostává se do sporů nejen mezi Židy, ale i mezi Římany (srov. Sk 22, 25 – 29). Evangelium nekompromisně tříbí lidské postoje napříč vyznáními a občanskou příslušností. Po rozvolňování vládních opatření, milí farníci, zápasíme o to, zda se svět vrací do starých kolejí, nebo těch uplynulých deset týdnů přineslo i něco pozitivního. Veřejné dění, veřejná správa se pozvolna vrací do starých sporů, i v církvi se opět rozmáhají staré půtky. Co dobrého jsme objevili? Co se osvědčilo v našem duchovním životě a stojí za to uchovat? Nevracejme se zpět, jako když vlak couvá ze slepé koleje, cesta je vždy před námi. Neztrácejme odvahu udržet získané. Jako jsme statečně prošli uplynulými týdny, tak vydávejme svědectví i dnes (srov. Sk 23, 11). Máme dary se v takovýchto situacích „pohybovat.“ O Letnicích už za tři dny jsme znovu pozvání k jejich obdržení.
„Nezakolísám, když je mi Hospodin po pravici“ (Žalm 16, 8). „Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost“ (Žalm 16, 11). + P. Václav