Povzbuzení pro dnešní den

Úterý 9. týdne v mezidobí

2 Petr 3, 12 – 18

Čekat na to, co slíbil Bůh.

S netrpělivostí se potýkáme každý. Nejraději bychom urychlili pracovní týden, zkrátili dobu nepříjemných setkání. Všimněme si, že se ještě nikomu nepodařilo urychlit reálný čas. Dny prožívané v karanténě byly stejné jako byly dny obvykle „svobodné“ před pandemií. Nemáme ale pocit, že v těch tzv. od karantény „svobodných“ dnech je času nějak méně? To není žal nad koncem karantény (i když by někomu uzavřenost mohla vyhovovat), ale povzbuzení k zamyšlení nad získaným poznáním o pojetí času a jeho hodnoty. Co čekáme od sebe? Co čekáme od světa „po pandemii?“ Jak vnímáme čas dnes? V biblickém kontextu nás vedou tyto otázky ke střízlivému pohledu. Nemějme přehnaná očekávání, ale čekejme především na to, co slíbil Bůh (srov. 2 Petr 3, 13). To nám pomůže korigovat možná zklamání u sebe i u druhých a přistupovat k životu trpělivě, protože nejprve je trpělivý a shovívavý Bůh k člověku (srov. 2 Petr 3, 15). Berme čas jako konstantu pro všechny spravedlivou. Všem nám je vyměřen den o 24 hodinách. V darech Ducha svatého tento pro všechny spravedlivý časový úsek vnímejme jako příležitost k dobrému poznání (srov. 2 Petr 3, 18). Nečekejme zázraky, očekávejme to, co slíbil Bůh, v trpělivosti samé je zázrak.

Požehnaný den! + P. Václav