Povzbuzení pro dnešní den

Úterý 12. týdne v mezidobí

Mt 7, 6 – 14

Zlaté pravidlo.

Jeden kněz před 35 lety jako malý kluk obrečel, když se mu bráška nebo strejda „vytratil“ za svými povinnostmi z domu bez rozloučení. To vše s dobrým úmyslem, aby zabránil dětskému pláči a lítosti. Ten samý „kluk“ po 35 letech se „vytratil“ z domu svého malého synovce úplně stejným způsobem. Následky byly totožné. U dvířek plotu pláč, žal a pískot. Písmo svaté mluví pravdu, Ježíšova slova nemůžeme brát jen tak do větru, pronikají pod kůži v každém okamžiku, i když myslíme, že se právě „nic neděje.“ Neberme tyto řádky úzkostlivě. Vlastně se nic nestalo, ale jak nás život stále učí, stalo se. Bůh si dokáže „pohrát“ s každou situací a přetavit ji v dobro, v poučení, upozornění, ale i povzbuzení. Tak se učíme Boží vůli poznávat a dobře se rozhodovat. Opakuji, s rozumem v hrsti. Ale i o rozum je třeba pečovat, abychom o něj nepřišli. V kontextu zmíněného můžeme zlaté biblické pravidlo obrátit: Co nechcete, aby lidé nedělali vám, to nedělejte i vy jim.

S biblickým nadhledem k dnešnímu dni žehná P. Václav