PRVNÍ NEDĚLE – nový čas/Příchod: Vstupní obřady
Iz 2, 1 – 5
Sión je hora s Božím chrámem, tam spatřil Izaiáš krále, Hospodina zástupů, tam je místo pokoje a míru. Tak kráčejme jako Izrael, v novém čase a novém světle, k „hoře Siónu,“ kterou je pro nás společné slavení eucharistie.
Společné slavení, eucharistie, je místem a způsobem přebývání. Setkáváme se a poznáváme… Eucharistie je vždy o poznávání. Jako výstup na horu…, podobně jako Izaiáš i my chceme spatřit Krále (1. jednou na konci věků, 2. o Vánocích). Slyšíme jeho pozvání, přicházíme do společného domu Božího. On, Bůh, je Hostitel. Na začátku ho zpěvem zdravíme a vítáme. Vítáme Krále, a ke královské důstojnosti jsme křtem povoláni. Dochvilnost je ctností králů. Jsme-li na místě včas, pak jsme i více obdarováni. Tzv. Introit (Vstupní zpěv) nás, muže a ženy, známé i neznámé, spojuje (ze všech míst, rodin, životů). Vstupní zpěv je vlastním začátkem eucharistie. Společný zpěv vyjadřuje nový čas, příchod Boží mezi nás. Přichází v osobě kněze, v nesené knize evangelií, přichází ve shromážděném lidu. Bůh přichází mezi svůj lid.
Znamení kříže je připomenutí Boha ve třech osobách, naše společenství by nebylo bez něj. V tomto jménu (Božím) se nám dostává pokoje a míru (i v časech pandemie a války). Pravou rukou konáme znamení kříže, protože ona směřuje k srdci (důstojně se ho dotýká, některé národy např. při zpěvu hymny…).
Bůh nás shromažďuje, proto nás oslovuje. „Pán, milost, pokoj… ať je s vámi se všemi!“ Bůh uprostřed nás, on je tím „důvodem,“ „inspirací“ ke shromáždění. Odpověď „I s tebou!“ integruje všechny bez rozdílu do jednoho společenství. Všichni jsme děti téhož Boha Otce, v synovství Ježíše, to vše v Duchu svatém.
Úkon kajícnosti – stojíme před Pánem takoví, jací jsme, bez masek a kostýmů. Tato chvíle nenahrazuje svátost smíření, ale je to několik vteřin zastavení se a krátkého „výdechu ze všeho zlého,“ všichni, i kněz, samozřejmě! První okamžik společného ticha… Dokážeme zpívat. Dokážeme spolu i mlčet? Společně pak slovy vyznáváme, že Pán, Kyrios, je vládce i nad naší slabostí.
Gloria/Sláva na výsostech Bohu je specificky vánoční zpěv. Proto mu v naší adventní přípravě věnujme pozornost. Proto také v Adventu nezazní. Proč? Aby o svátcích zazněl jako hymnus o narozeném Dítěti. Tento hymnus je atributem nového času. Bůh sestoupil na zemi, kde se rozhostil pokoj těm, kdo o to stojí. Je to první společné díkůvzdání, tedy vlastně modlitba „eucharistická.“
Vstupní modlitba, slyšíme výzvu „Modleme se,“ všichni se „zastaví,“ ztiší…? Tato modlitba zceluje v předepsaném textu hlavní téma celého shromáždění a uzavírá vstupní obřady. Proč jsme přišli, jakého Boha slavíme, co vykonal? Podobně jako při návštěvě si hostitel a pozvaný sdělují, proč se setkali. A toto sdílení má jistý „slavnostní“ tón. Děkujeme, že jsme zde, děkujeme, že Bůh přišel mezi nás. Advent eucharistie – Příchod díkůvzdání.
OTÁZKY
Jako lid Boží při eucharistii dokážeme spolu zpívat, dokážeme spolu i mlčet?
Advent je o společném zpěvu v kostele (např. roráty), je i o společném rozhovoru doma?
Když se sejdeme doma po práci, po škole, po kroužcích, po nákupech. Jaké jsou naše společné „Vstupní obřady“ setkání, život…?
