Mše svatá, neděle 25. ledna 2026 v 9.00
Je tomu 40let od pohřbu básníka Jaroslava Seiferta u sv. Markéty. Bydlel v naší farnosti (U Ladronky 23, Prha 6). Na dům umístěna pamětní deska (v r. 2010). 21. ledna 1986 se náš kostel stal druhým místem rozloučení (po státním pohřbu v dnešním Rudolfinu) s básníkem, nositelem Nobelovy ceny za literaturu a signatářem Charty 77. Totalitní režim a jeho mocná StB držela pevně v ruce tzv. „nebezpečí,“ které z úmrtí Jaroslava Seiferta potencionálně vyplývalo. Nepodařilo se jí však zabránit všemu. Náš tehdejší kaplan P. Alois Kánský vedl církevní pohřeb (přítomni např. P. Karel Otčenášek, P. Václav Filip – tehdejší administrátor farnosti – a další kněží). Kostel zaplněný do posledního místa, stovky lidí kolem baziliky vše za dohledu StB venku i uvnitř baziliky. Rakev s ostatky spočívala v presbytáři, kolem ní v chórových lavicích umělci, herci, spisovatelé. Za všechny nesmíme opomenout vystoupení Josefa Kemra a jeho přednes Řím 8, 31 – 39. Mnohým tehdejší účastníkům a pozorovatelům neunikl ani prazvláštní úkaz. Uprostřed ledna kostelem poletující motýl, který se nakonec usadil u katafalku s ostatky zesnulého. Samozřejmě ve spojení s básníkovou reflexí vlastního narození, se tento jev v bazilice při Seifertově pohřbu zdá jako zvláštní duchovní znamení naděje odkazující na křesťanský život věčný. Následně byla rakev převezena na hřbitov do Kralup nad Vltavou, kde se konalo uložení do hrobu. P. Alois Kánský později pohřeb komentoval: „Zbývaly čtyři roky do Listopadu…“ Nezapomínejme na události, které souvisí s místy, kde žijeme, s naší přítomností a darem svobody.




