Dříve tato svátost byla chápána jako „poslední štace“ před smrtí a také se tak nazývala: „poslední pomazání.“ Přítomnost kněze byla pro nemocného a jeho blízké znamením blízkosti smrti. Dnes je smysl této svátosti chápán jinak. Až v nemoci člověk opravdu zakusí svou zranitelnost. Zvláště, když se jedná o něco vážného nebo dokonce velmi vážného. I v této situaci je Bůh blízko, i když se to nemusí zdát. Právě v utrpení můžeme zvláště pocítit Boží pomoc. Svátost nemocných je především svátostí duchovní posily v nemoci. Nejde o fyzický lék, který nás nějak automaticky zachrání, či zlepší náš zdravotní stav, ale jde o duchovní posilu v nemoci.
Svátost nemocných se uděluje kdykoli během roku na požádání. Existuje i pravidelné hromadné udělování této svátosti nemocným každý rok kolem 11. února, což je den památky Panny Marie Lurdské a zároveň světový den nemocných. Více informací u P. Václava (viz. kontakty).
napsal: Václav Snětina, ilustrace: Madla Jakešová
