Svátost kněžství je jedno z povolání křesťana. Obecně svátost kněžství patří spolu se svátostí manželství (viz. svátost manželství) do tzv. svátostí společenství. Tak jako se dva snoubenci neberou jen proto, že chtějí žít jen pro sebe, tak muž, který cítí povolání ke kněžství, se rozhoduje pro celoživotní službu druhým. Řekne-li se kněz, může to v nás vyvolávat klima posvátna. Samozřejmě. Ale je třeba si uvědomit, že kněžství pochází z obecného povolání ke křesťanství. Knězem se může stát za jistých podmínek každý pokřtěný muž. Ve křtu (viz. svátost křtu) jsme všichni povoláni ke kněžství. Každý z pokřtěných má dispozici slavit tajemství naší víry, ví, proč se modlí, ví, proč Boha nazývá Otcem a má se snažit toto druhým lidem předávat. Svátost kněžství dává tomuto obecnému povolání křesťana několikanásobný rozměr – služebný rozměr. Říkáme tedy tomuto povolání služebné kněžství. Ježíš Kristus se stal pro nás prvním knězem, služebníkem (Nového zákona, nové smlouvy mezi Bohem a lidmi). On sám nám ukázal, co znamená vzdávat díky Bohu (viz. svátost eucharistie). Ale, co také znamená, žít z této štědrosti Boha – nebeského Otce a dávat druhým. Ježíš sám sebe dal za druhé, položil život za náš život. Tak i kněz má pokládat život za druhé. A proto se také stává zprostředkovatelem svátostí, nástrojem svátostných znamení. Slouží jimi druhým. Pokud uvažujeme o svém životě, zvažme i toto povolání, které není snadné, ale zároveň krásné.
Kdybyste se chtěli dovědět víc, vizte kontakty na naše kněze.
napsal: Václav Snětina, ilustrace: Madla Jakešová
