Povzbuzení pro dnešní den

2. dubna 2020 – Čtvrtek po 5. neděli postní

Gn 17, 3 – 9

Vzpomeň na svého Abraháma.

Jedno přizpůsobené pořekadlo na úvod: Tak dlouho se nosí rouška, až se tkanička utrhne. Je zajímavé sledovat kreativitu a nápaditost ve výrobě tohoto drobného doplňku, po kterém jsme nikdo netoužili. Faktem je, že některé roušky se pro svůj střih nosí lépe, jiné začnou samy padat, když mnoho mluvíme, a ty samé zase drží dobře, pokud mlčíme. Někdo by na to mohl poukázat, že rouška se sama smeká před vážným slovem, jiný může upozorňovat na potřebu mlčení a usebranosti v této době, pak rouška přiléhá, jak má. Oba by měli pravdu. Ale kdy a za jakých okolností? Odpověď nechám na vás, milí farníci… Jen bych v té naší společné klauzuře nouzového stavu chtěl nabídnout dnešní Abramovo setkání s Hospodinem. Abram dostává úkol, který přijímá s vírou. Buďme dnes vděčni za takové příklady zkušenosti s Bohem a jeho voláním. Vzpomeňme na své předky, příbuzné, rodiče, prarodiče, pramáti, praotce a jejich setkávání s Pánem. Já dnes vzpomenul na naše již zesnulé spolubratry P. Jana Kohla, P. Vojtěcha Engelharta, P. Vojtěcha Víta, P. Víta Perničku… Jak by to asi prožívali, zvládali? Po svém, jak jsme je znali… To jistě. Nebo vůbec ne, ve svém pokročilém stáří by to pro ně bylo obtížné. Proto je Pán ušetřil a povolal ve svůj čas. Oni zase prožili skoro celé 20. století, válku, komunisty… Dnes jsme na řadě my. Je to naše zkouška, jako byla ta Abramova a našich předků. Jak jednou budou vzpomínat naši potomci až nastane jejich čas zkoušky?

A tak přeji nám trpělivost a současně vděčnost za příklady našich předků, kterým je i Abram a jím přijaté slovo Boží! + P. Václav