Povzbuzení pro dnešní den

Sk 20, 17 – 27

Jistota v nejistotě.

Při svatební hostině bývá zvykem, že otcové ženicha a nevěsty pronáší řeč. Uzavírá se část života a otevírá se období pro všechny nové. Každé vykročení je nejisté, ale může jej doprovázet jistota vyplývající z naší lidské důstojnosti. Člověk si ji buduje sám, ale každý křesťan má položeny dobré základy ve svátosti křtu, biřmování, eucharistii… Může tak stavět na kvalitních základech Boží přítomnosti a obstát v nové situaci se ctí, protože tyto dary jsou jako zrcadlo, kterým vidíme za horizont. Spolu s apoštolem Pavlem symbolicky dokončujeme jednu část našeho života. On v Duchu svatém vidí, co ho čeká, ale nermoutí se, protože jeho život stojí zcela na Bohu (srov. 1 Sol 4, 13), tedy nic nemůže zničit Pavlovu naději, která je postavena na důstojnosti dítěte Božího. My dozráváme k přijetí Ducha svatého, ke slavnosti Seslání Ducha svatého, dokončujeme tak letošní dobu velikonoční, která byla zcela jiná než ty předchozí. Uvědomili jsme si, co je podstatné, co vše je ve hře. Proto už buďme jistější v nejistých dobách, v nových úkolech a výzvách dnešního světa. Přijali jsme od Pána nový život, jeho slovo, jeho pokrm, jeho vedení, jeho příklad… Můžeme tedy v čase Svatodušní novény povědět sobě navzájem i sobě samým, co pro nás tento uplynulý čas znamenal, „pronést řeč” nad novým životem, protože známe pozadí jeho vzniku.

Boží požehnání do všech nejistot dnešního dne a odvahu říci, co je třeba… + P. Václav