Povzbuzení pro dnešní den

12. dubna 2020 – Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Jan 20, 1 – 9

Střetly se v divném souboji život a smrt. Vítězný, korunovaný, smiluj se, Kriste, nad námi. 

Drazí farníci, jak dnes rozumíme učedníkům, kteří uzavřeni a s obavami, co bude s nimi a ostatními, čekali, zda si pro ně přijdou římští vojáci, aby je zatkli, podobně jako jejich Mistra. Přišla Marie Magdalská. Vnesla do obav a nejistoty zprvu nečitelnou zprávu o tom, že vzali Pána z hrobu (srov. Jan 20, 2). Kdo a proč by odnášel pohřbeného? Jak se dostali do hrobky? V Petrovi a Janovi se začal odehrávat zápas o přijetí pravdy. Nebyla to jen planá slova, nebylo to jen chlácholení. Navíc, to by – po děsivém zážitku událostí posledních dnů – nemělo účinnost žádnou. „Oba běželi zároveň“ (Jan 20, 4). Oba se musí přesvědčit. Ale o čem? O prázdné hrobce, o tom, že Ježíše někdo nespatří? Proč tedy se vydali na cestu? Naleznou pouhé stopy, které Bůh pro nás zanechal. To, co objeví v prázdném hrobě, dobře znali, vždyť ještě před několika hodinami Ježíše ukládali na tuto kamennou desku, do této skály, s obtížemi uzavřeli hrob tímto kamenem… Dnes se opět dotýkají kamene, pláten, roušky… Je to místo, kam Mistra pohřbili… Ježíšovo zmrtvýchvstání dostává konkrétní obrysy. Že potřebujeme vidět víc? Ano, to je v naší povaze. Ale prozatím musí postačit prázdný hrob, ale především, zpráva Marie z Magdaly. Bez ní by Jan a Petr nevěděli nic… Děkujme dnes za apoštolku apoštolů, která udělala, co bylo třeba.

Zmrtvýchvstalý Pane, vítězný Králi, děkujeme za dar nového života a nové naděje!

Požehnané Velikonoce! Pokojný Hod Boží velikonoční! Radostná setkání v neradostné době! Kéž již brzy i naše roušky smějí být složeny a ležet na jiném místě… : )

+ P. Václav