Povzbuzeni pro dnešní den

2. května 2020 – Sobota po 3. neděli velikonoční

Jan 6, 60 – 69

Kdopak to má poslouchat? 

Otevřu rozhlas – koronavirus, otevřu televizní zprávy – koronavirus, otevřu noviny – koronavirus. Jistě by šlo v parafrázi jednoho klasického vtipu pokračovat, kdo chce, může, a snad se nad tím nikdo nepohorší… (srov. Jan 6, 61). Kdopak to má pořád poslouchat? Stále stejně monotematické zprávy! Sám Boží Syn se setkal s podobnou omrzelostí u svých učedníků. Ale jistěže šlo o trochu jinou souvislost. Samozřejmě, téma duchovního pokrmu, jak o něm mluvil Ježíš, nebylo pro Židy snadné, nebylo vůbec možné připustit, že by měli jíst tělo nějakého člověka… I nám může obecně Boží slovo připadat stále stejně nepoužitelné pro běžný život 21. století. Je to ale slovo, které mění životy lidí k dobrému už 21 století. „Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a život“ (Jan 6, 63). Zde Ježíš vysvětluje, co dává život, co oduševňuje život. Bezmezná víra a důvěra v jeho slovo a přijetí Ducha. To znamená trpělivost v naslouchání. Není lepšího slova než toho Ježíšova. V něm je dech života, i když nás to někdy láká už přestat naslouchat a zkusit to „jinde.“ V něm je impuls pro přítomný okamžik, hybná síla, pohnutky vedoucí k blahodárnému „dešti“ smývajícímu to staré a špatné (tím předobrazem může být křestní voda). Pak poznáme srdcem, že pokrm, o kterém mluví Ježíš, není morbidní požívání lidských ostatků, ale jde o duchovní pokrm tak dlouho pro potomky Abrahámovy připravovaný a prorokovaný (srov. Gn 45, 21; Ex 16, 15). Ale toto zjištění je dar. Ne všichni jsou k tomuto Bohem povoláni. Proto někteří od Ježíše odešli, v netrpělivosti odešli (srov. Jan 6, 66). My jsme tento dar trpělivosti v naslouchání dostali. A v době velikonoční radosti jej smíme znovu radostně žít a objevovat. I nás se Ježíš může zeptat po těch týdnech stále stejně naléhavého problému našeho světa: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6, 67). V tuto chvíli můžeme zmínit, proč se celá tato pasáž v Písmu nazývá Petrovo vyznání. Apoštol Petr Ježíši odpovídá, že není alternativa, není ke komu jít, on a ti, kdo zůstali, poznali sílu Ježíšova slova a jeho pravdivost (srov. Jan 6, 68 – 69). Milí farníci, až budeme opět unaveni a říkat: kdopak to má pořád poslouchat, pak si vzpomeňme na vyznání Petrovo. I my jsme uvěřili a poznali Ježíše z Nazareta jako Božího Syna a Spasitele. Vzpomeňme dnes také, v sobotní den Panny Marie, právě na Matku Ježíšovu, která uchovávala vše ve svém srdci (srov. Lk 2, 19).

Pokojný májový čas! + P. Václav