VELIKONOČNÍ VIGILIE
VIGILIE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
S příchodem tmy začíná největší slavnost liturgického roku, nebo, jak říká svatý Augustin, “matka všech vigilií”, bdění, jehož základním smyslem je připomínka smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Dnešní noci si však, v kontextu neoddělitelného spojení s dějinami prvního Božího lidu — Izraele, připomínáme i ty události, které ve vztahu k Ježíši Kristu nabývají pro nás předobrazného smyslu. Je to slavnost beránka, jehož krví jsou pomazány dveře izraelských domů tu noc, kdy Boží posel prochází egyptskou zemí a hubí vše prvorozené Egypťanů, pouze beránkovou krví označené příbytky přechází — odtud pascha, tedy přejití. V noci také převádí Bůh svůj lid suchou nohou přes moře z otroctví ke svobodě. Záchrana skrze krev beránka se plně uskutečňuje v definitivní oběti pravého beránka – Krista, cesta Božího lidu ke svobodě prostředkem rozdělených vod nás uvádí do smyslu křestního ponoření v Kristovu smrt, v níž On nad smrtí zvítězil, a my si tuto noc připomínáme, že Kristův přechod ze smrti do života je nám zárukou naděje, že i my můžeme díky jeho výkupné oběti přejít ze života pozemského k věčnému bytí.
Liturgie letošní veliké noci má tyto čtyři části:
— slavnost světla, v níž nám žehnání ohně, zapálení velikonoční svíce – paškálu a svíce další, od něj zapalované, připomínají, že vzkříšený Kristus je světlem světa; “Exsultet”
— bohoslužbu slova, která nám v devíti čteních (7 SZ — po posledním zpěv “Sláva na výsostech Bohu”, zvony, 2 NZ) ukazuje, jak Bůh v dějinách vede svůj lid;
— obnovení křestního vyznání, letos chceme položit důraz na obnovu našeho vyznání víry, rok 2013 nám přináší mnoho povzbuzení především v Roce víry, který vyhlásil Benedikt XVI. (50. výročí zahájení II. vatikánského koncilu), v naší zemi si zvláště uvědomujeme 1150. výročí od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, v neposlední řadě je to i 1040. výročí vzniku pražského biskupství;
— slavení eucharistie, při němž jsme jako Boží rodina zváni ke společné hostině u Kristova stolu.
Kněz s asistencí vyjde před hlavní vchod do baziliky, k místu, kde bude posvěcen oheň. Tam se také všichni shromáždíme. Po posvěcení ohně a zapálení velikonoční svíce vstoupíme v průvodu do baziliky. V čele bude nesena velikonoční svíce jako symbol světelného sloupu — tedy Boha — jenž vedl svůj lid z otroctví ke svobodě a též jako symbol vítězného Krista, který nás vede ke světlu věčnosti. Na trojí zvolání “Světlo Kristovo” odpovídáme “Sláva tobě, Pane”, při druhém zvolání (pod kůrem) si od velikonoční svíce (paškálu) zapálíme své svíce — ty jsou připraveny u vchodu do baziliky.
